25. - 28. září 2026
Odjezd:
- 6:00 Jihlava, Městské vlakové nádraží /nakládání kol od 5:30/
- 7:00 Polná, bude upřesněno dle aktuální situace - autobusové nádraží nebo parkoviště u kina /nakládání kol od 6:30/
Předpokládaná cena zájezdu 3.000 Kč za osobu. Je zajištěna polopenze a ubytování v Tornově mlýně u Starého Týna.
Zájezd zajišťují Pavel Horský - trasy pro pěší a Pavel Oberreiter - trasy pro cyklisty.
KČT POLNÁ POŘÁDÁ V SOBOTU 19. ZÁŘÍ 38. ROČNÍK TURISTICKÉHO POCHODU.
MÁME PRO VÁS PŘIPRAVENY TRASY PRO PĚŠÍ (10, 16, 24 a 50 km)A TRASY PRO CYKLISTY (30, 50 a 70 km). NECHYBÍ ANI TRADIČNÍ KOČÁRKOVÁ TRASA (5 km) S PŘEKVAPENÍM A TRASA PRO PEJSKAŘE (7 km).
RÁDI VÁS UVIDÍME NA STARTU :-)
TRASY PRO PĚŠÍ
TRASY CYKLO
Prázdninový výlet do Týna nad Vltavou se uskutečnil v sobotu 15. srpna.
Program výletu byl v podstatě volný, zásadní byly dva body – plavba a divadlo. Doporučeným bodem byla návštěva Městského muzea Týn nad Vltavou – ti kdo ho navštívili, jistě nelitovali. Mohli si prohlédnout unikátní sbírku vltavínů, expozici loutek a seznámit se s historií tohoto regionu.
Následovala podvečerní plavba lodí Pálava Jihočeské plavební společnosti na soutok Vltavy a Lužnice, navíc jsme mohli sledovat i závody dračích lodí místních družstev.
Posledním bodem bylo představení v divadle s otáčivým hledištěm, v podání místního DS Vltavan jsme zhlédli komedii Carla Goldoniho Poprask na laguně.
Prázdninového zájezdu, který zajišťovali Dana a Pavel Oberreiterovi, se zúčastnilo 49 turistů.
Foto: Dana Horská, Dana Oberreiterová, Pavel Oberreiter
I když je většina lidí přesvědčená, že nejvyšším vrcholem Beskyd je Lysá hora nad Ostravicí, ve skutečnosti tomu tak není. Beskydy totiž pokračují až na Slovensko a jejich skutečnou královnou je 1725 metrů vysoká Babia hora na Horní Oravě.
Pod tento vrchol se o druhém prodlouženém květnovém víkendu vydali turisté z KČT Polná. Zájezd byl čtyřdenní a vyráželi jsme už ve čtvrtek 7. května. Po poněkud úmorné cestě autobusem, kdy nás nejvíce zdržely kolony na dálnici okolo Brna, jsme dorazili do polské vesničky Korbielow. Z ní jsme měli v záměru vystoupat na druhý nejvyšší bod Beskyd 1557 metrů vysoké Pilsko.
Počasí nám bohužel příliš nepřálo, a tak jsme byli rádi za lanovku, která nám ušetřila strmé stoupání a dovezla nás na vrcholek vzdálený jen hodinku od polské horské chaty Schronisko na Hali Miziowej.
Někteří poseděli na chatě a pak vyrazili po červeně značené polské Hlavní beskydské magistrále do sedla Hlina na polsko-slovenské hranici. Vrcholová skupina bez ohledu na počasí stoupala dále na vrchol této velmi rozložité hory. Cestu nám komplikovaly zbytky sněhu, a nakonec i nepříjemný déšť.
Místo výhledu jsme se u vrcholového kříže dočkali intenzivní přeháňky, a tak jsme raději spěchali zpátky do autobusu, který nás nabral na slovenské straně hory. Pak už nás odvezl jen kousek na chatu Slaná Voda, kde jsme strávili tři noci. Chata stojí v místě bývalých lázní a kousek od ní je unikátní minerální pramen, který naplňuje své jméno a je nesnesitelně slaný. Dodnes však k němu jezdí desítky lidí a nabírají si zdejší vodu jako léčivou.
Další den nám počasí přece jen přálo o maličko více – nepršelo, nefoukalo, ale dálkové výhledy nám zakrývaly mraky a my stoupali v mlze. Využili jsme autobus a vyjeli do Polska na sedlo Krowiaryk ve výšce přes 1000 metrů. Zde se vstupuje do polského národního parku Babia Gora. Zaplatili jsme malé vstupné, které se v Polsku vybírá do všech národních parků, a po luxusně upravené stezce stoupali asi hodinu a půl na skalnatý vrchol.
Na něm se nad námi počasí na chvíli slitovalo a my si mohli prohlédnout okolní hory a také nedalekou Oravskou přehradu.
Ze skalnatého štítu Babiej hory část z nás scházela po žluté značce přímo k chatě. Většina se cestou zastavila v Hviezdoslavově horárni. V ní má Oravské muzeum malou expozici věnovanou Pavlu Orságu Hviezdoslavovi a dílu Hájnikova žena.
Skupinu vytrvalců čekal náročný sestup často sněhem do sedla Brona a pak na Malou Babí horu vysokou 1517 metrů. Od ní jsme pak šli také k chatě, kde nás večer čekaly brynzové halušky.
Třetí den jsme využili polohy chaty v nejsevernějším koutě Slovenska a vyjeli do nejzápadnějšího cípu Tater. Autobus zůstal stát u chaty Oravice a my jsme vyrazili na devět kilometrů dlouhý okruh malebnou Juráňovou dolinou a do sedla Umrlá. Tato soutěska je vyhloubena ve vápencích a díky tomu je v Tatrách unikátní.
Oravice však nejsou jen cílem pěších turistů, ale dlouhá léta zde funguje také termální koupaliště. Někteří ani nevyrazili na dopolední výlet a ve zdejším akvaparku strávili celý den. Většina z nás po túře využila skromné termální koupaliště, které provozuje obec Tvrdošín. Několik skalních turistů však před ním dalo přednost odpolednímu výšlapu a ještě zvládlo 1231 metrů vysokou Maguru Witowskou.
Čtvrtý den našeho slovenského pobytu v neděli 10. května jsme pomalu směřovali domů a náš autobus nás zavezl na Tanečník, což je koncová stanice obnovené Oravské lesní železnice. Tu provozuje Oravské muzeum, ale my jsme bohužel měli smůlu, že v tento den jezdily parní vlaky a byly téměř kompletně vyprodané. Část zájezdu tak vyrazila pěšky do 930 metrů vysokého sedla Beskyd po červené značce. Šli po loukách a mezi horskými usedlostmi s výhledy na Malou Fatru a její dominantní vrchol Velký Rozsutec.
Dostali jsme se tak na Kysuce. V závěru doliny Vychylovka je skanzenkysucké vesnice a také druhá polovina lesní úzkorozchodné železnice. Ta stoupá zpět na oravské sedlo Beskyd ojedinělým systémem úvratí. Ty velká stoupání překonávají tak, že vlak jede střídavě dopředu a pak couvá.
Zájemci se i zde mohli svézt muzejním vláčkem do první úvratě a také si prohlédnout historické dřevěnky rozeseté po horských loukách.
Tento den nám počasí konečně přálo a užívali jsme si sluníčka. Cesta zpět se i tentokrát protáhla vinou oprav na dálnici okolo Brna.
Po loňském úspěšném čtyřdenním květnovém zájezdu na Kokořínsko se snad vydařil i ten letošní a většině účastníků se líbil. Na podzim nás čeká další čtyřdenní zájezd, který tentokrát míří do Českého středohoří.
Cílem prvního letošního jarního zájezdu turistů z KČT Polná byla v sobotu 18. dubna Křemešnická vrchovina. Podle horopisů právě do ní patří 762 metrů vysoký vrchol Čeřínku a jeho okolí. Začali jsme netradičně v Jihlavě u nádraží ve Starých Horách a po červené značce dorazili na malebnou skálu Zaječího skoku. Toto období je na jeho návštěvu ideální, neboť bez listí na stromech poskytuje široký výhled do údolí řeky Jihlavy.
Při společném focení na Zaječím skoku bylo překvapivé, kolik z turistů zde bylo poprvé v životě, byť jde o místo vzdálené od Jihlavy jen několik kilometrů. Dále jsme šli do Rantířova, přes železniční viadukt nad tokem Jihlavy a potom skrze chatové kolonie u řeky až na hlavní silnici na Pelhřimov. Až sem to bylo poctivých devět kilometrů chůze.
Část lidí zde nasedla na autobus a na Čeřínek vyjela. My, milovníci pěšího pohybu, jsme nepříliš frekventovanou silnicí pokračovali přes Dvorce a Cejle. Z nich nás potom čekal vydatný výstup k chatě na Čeřínku. Ta byla otevřena a my jsme využili možnost něco pojíst a popít.
Nadšenci ještě pokračovali pár stovek metrů na samotný vrchol Čeřínku. Ale většina se vydala přes Dolní Hutě ke skalám 715 metrů vysokého Čertova hrádku.
Celou trasu až do tohoto místa jsme absolvovali po červené značce. Z Čertova hrádku pak už pokračoval sestup bez značek po lesních cestách až do základny polenského Střediska volného času Tempo v Rohozné. Mnozí zde zavzpomínali na časy, kdy zde byli jako děti, nebo později jako vedoucí.
Počasí nám tento den mimořádně přálo, bylo příjemně teplo a slunečno. Vytrvalci urazili za celý den 23 kilometrů. A tak jediné, co nám trochu kalilo radost z výletu, byla nízká účast – přihlásilo se přes 40 turistů, ale nakonec nás bylo sotva třicet.
V sobotu 28. března se Polná stala turistickou Mekkou Vysočiny. Do našeho města se sjeli turisté z celého kraje a také okolních regionů, aby se zúčastnili 35. ročníku Zahájení jarní turistické sezony v Kraji Vysočina.
I když bylo velmi chladno a chvílemi i popadával sníh, účast byla skvělá – do Polné na připravené trasy vyrazilo přes 550 turistů a do terénu dokonce vyjelo i několik cyklistů.
Polná tuto významnou událost hostila poprvé do vzniku Kraje Vysočina a pro město a jeho okolí šlo o významnou událost. Na trasy 6, 7, 13 a 22 kilometrů vyráželi pěšáci už do 8 hodin ráno.
V 9 hodin pak přímo na Husově náměstí proběhl slavnostní start sezony. Společně se ho ujali hejtman Kraje Vysočina Martin Kukla, starosta Polné Jindřich Skočdopole a za turisty Jaroslav Šlechta, emeritní předseda krajského výboru KČT, a Marcel Moržol, předseda KČT Polná. Na tribuně společně otočili symbolickým klíčem a vpustili turisty na značené stezky v kraji.
Na tomto klíčí přibyla i stuha KČT Polná. Od počátku akce každý pořadatel přidává jednu stuhu. A klíč na pódiu je za dlouhou historii už druhý. Ten první je plný stuh a už na něj nelze přidat další.
Zahájení svými vystoupeními zpestřily zájmové skupiny Tempa – SVČ Polná: taneční skupina We Just a orientální tanečnice Yasmine. Na závěr zazněly písně v podání polenské bluegrassové a country kapely XȀandi. Milým překvapením jistě byly na trase u rybníka Peklo dvě vodnice z „tempácké“ Stonožky s připravenými aktivitami pro účastníky pochodu.
Trasy v okolí Polné se účastníkům velice líbily. Vedly je i po nově vybudované stezce s pozorovatelnou ptáků Hnízdo mezi židovským hřbitovem a rybníkem Bor.
KČT Polná připravila k akci také výroční turistickou známku, o kterou byl velký zájem, a zajistily i další propagační předměty pro účastníky. Ty na ně čekaly v cíli spolu s diplomem za absolvovanou trasu. K akci jsme připravili také pěkné zelené tričko, které budou určitě turisté KČT Polná používat při svých akcích.
Účastníci ocenili tradiční polenské mrkvance, které dostali v cíli v areálu polenského zámku. Mrkvance pro ně napekla desítka členek KČT Polná a je třeba říci, že chutnaly. A měly i to kouzlo, že účastníci viděli, že mrkvance vyrábíme v Polné podle rodinných receptů a jediné, co mají vždy společné, je právě mrkev.
Do Polné přijeli mimo jiné turisté z Jihlavy, Havlíčkova Brodu, Humpolce, Měřína, Žďáru nad Sázavou, Pelhřimova, Třebíče a dalších míst Vysočiny. Celý autobus k nám přijel z KČT Velké Opatovice na Blanensku. Turisty z Vysočiny i ty přespolní velice zaujala nabídka, kterou jsme připravili s městem Polná, a to otevření památek s jednou vstupenkou. Na tři stovky lidí navštívily zámek, synagogu, starou školu nebo věž kostela. Mnozí nám pak říkali, že se do Polné ještě vrátí za teplejšího počasí.
Na závěr bychom rádi poděkovali za značení tras Pavlu Horskému, za výrobu dřevěných cílových placek Pavlu Horskému a Luboši Hollerovi, za grafické zpracování celé akce Daniele Oberreiterové, za zázemí pro cíl Janu Vítkovi a našim pekařkám za výrobu skvělých mrkvánků. Kláře Holasové, že pro účastníky i mimo turistickou sezonu otevřela informační centrum na radnici. Poděkování rozhodně patří rovněž Kraji Vysočina, městu Polná a KČT oblasti Vysočina. A díky celému organizačnímu týmu – členům KČT Polná za ochotu, vstřícnost a perfektní spolupráci.
V sobotu 30. května jsme vyrazili směr zámek Kačina – zde jsme si prošli prohlídkový okruh Život pod schody představující zázemí zámeckého služebnictva.
Po procházce zámeckým parkem jsme přejeli do Kolína-Sendražic a nastoupili na řepařskou drážku, která měří cca 4,5 km.
Zájezd vedl Pavel Horský a zúčastnilo se jej 47 pěšáků, z toho 15 dětí. Výlet byl připraven ke Dni dětí, děti proto měli jízdné zdarma.
Foto: Dana Horská a Rosťa Horský.
7. – 10. května 2026
čtvrtek 7. května: Autobusem jsme dojeli do Korbielowa pod lanovku, kterou spustili jen kvůli nám. Pokračovali jsme na chatu Hala Miziowa a odtud až na vrchol Pilska. Těsně před vrcholem nás chytil déšť, a po douhé době jsme se zase prošli sněhem. Při čekání na autobus jsme zjistili, že jsme se pohybovali na území se zvýšeným výskytem medvěda hnědého.
pátek 8. května: Ze sedla Prelacz Krowiarky jsme po velmi příkré stezce vystoupali nejdříve na vrchol Sokolica (1367 m.n.m.), pak na vrchol Kepa (1521 m.n.m.) a poté až na nejvyšší vrchol Beskyd (1724 m.n.m.). Vrcholy byly bohužel zahaleny mlhou, vyhlídková místa zela prázdnotou, protože nic vidět nebylo. Ale pod Babí Horou se najednou mlha rozestoupila a výhledy byly. Skupina se rozdělila, někteří pokračovali dále na Malou Babí Horu, a všichni se sešli na ubytování.
sobota 9. května: Z Oravice jsme se po červené TZ prošli Juraňovou dolinou mezi skalami do sedla Umrlá, a pak zpět do Oravice, kde si někteří užili koupání v termálních bazénech. Po cestě zpět jsme ještě navštívili obec Klin, kde se na vrchu Grapa tyčí 9,5 m vysoká socha Krista.
neděle 10. května: Vyjeli jsme autobusem ke stanici úzkokolejného vlaku Tanečník, odtud jeli někteří vláčkem, jiní pokračovali pěšky a sešli jsme se ve skanzenu kysucké vesnice Vychylovka, který jsme si prošli a prohlédli. Mnozí si připomněli i film Želary, který se zde natáčel. Po prohlídce jsme vyrazili domů. Zájezdu, který vedl Marcel Moržol se zúčastnilo 46 turistů.
Foto: Pavel Oberreiter a Dana Horská, Rosťa Horský, Dana Oberreiterová, Jana Růžičková
sobota 27. června
ZÁJEZD SE Z DŮVODU MALÉHO ZÁJMU NEUSKUTEČNIL...
Dopoledne – prohlídka pivovaru Bernard s degustací (cena 350 Kč, senioři 250 Kč)
Individuálně je možnost navštívit rozhlednu na pivovarském komíně – otevřeno do 13:00.
Odpoledne – prohlídka městského skanzenu Zichpil, tolerančního kostela a synagogy
Individuálně možnost navštívit Hliníkárium, městské muzeum, galerii Osmička a židovský hřbitov
Příjezd do Polné do 18:00
Cena za dopravu 200 Kč
V sobotu 21. února se konal čtvrtý ročník zimního turistického pochodu na trase Rokštejn – Jihlava aneb Přepadneme Jihlavu, který spolupořádáme s Muzeem Vysočiny Jihlava. Tato akce je připomínkou skutečné historické události – loupežného přepadení Jihlavy 19. února roku 1402. Jeden z hlavních strůjců tohoto přepadení Zikmund z Křižanova pocházel z Rokštejna, a proto i my zde zahajujeme náš pochod.
V letošním roce zažili účastníci všechny možné varianty počasí – ráno byl mráz, pak chumelilo, na chvíli vysvitlo slunce, pak poprchávalo a pršelo a nakonec bylo zataženo. Ale turisty tělem i duší počasí neodradí – na start na Rokštejně přišlo 172 účastníků, po trase se v Lukách nad Jihlavou připojilo 13 pěšáků a v Malém Beranově ještě dalších 8.
Na přihlašovacích lístcích účastníků nejčastěji figurovala jako bydliště Jihlava (88 ×), byla zastoupena i další místa z regionu jako Havlíčkův Brod, Polná, Dobronín, Štoky, Přibyslav, Velký a Malý Beranov, Plandry, Hybrálec, Okříšky, Jamné, Ledeč nad Sázavou, Světlá nad Sázavou, Třešť, Třebíč, Moravské Budějovice a Pelhřimov. Z největší dálky na start přijeli turisté z Brna, Prahy, Hradce Králové, Plzně a Plané nad Lužnicí.
V letošním roce byly i novinky – k stávající trase po cyklotrase jsme připojili další možnost jak přepadnout Jihlavu – po červené turistické značce. Dále jsme poprvé vyzkoušeli přihlášení přes naše webové stránky, které bylo pozitivně kvitováno. A zažili jsme jedno velmi příjemné překvapení – na Rokštejn dorazili pánové v historických kostýmech.
I když ne všichni přišli až do cíle, který byl v našem muzeu, přece jen zde bylo pěkně rušno – příchozí obdrželi pamětní list a stejně jako dávní obránci Jihlavy kapra (ale tentokrát perníkového). Také si mohli prohlédnout stálé expozice a výstavy.
Rádi bychom poděkovali městu Brtnice za umožnění startu přímo v areálu zříceniny hradu Rokštejna a restauraci Kolnička v Lukách nad Jihlavou za zázemí pro kontrolu.
Tak třeba zase za rok…
