Na poněkud netradiční výlet do blízké Jihlavy vyrazili v sobotu 25. března členové polenského Klubu českých turistů (KČT). Netradiční byl náš výlet v tom, že jsme objevovali Jihlavu, kam pravidelně jezdíme za prací, nákupy nebo k lékaři, ale málokdo zná památky a zajímavosti blízké krajské metropole. Změnou oproti běžným akcím KČT bylo i to, že jsme cestovali linkovým autobusem, případně vlastními auty.
Na jihlavském náměstí se nás nakonec sešlo v sobotu dopoledne skoro třicet. A byli jsme rádi, že se přidali také zájemci, kteří členy KČT nejsou. Jako u všech akcí, které pořádáme, není členství v KČT podmínkou účasti a přidat se k nám může každý, kdo rád cestuje a poznává.
Našim prvním cílem bylo jihlavské podzemí. S průvodkyní jsme si prošli trasu dlouhou několik stovek metrů a díky tomu, že jsme přišli mimo hlavní turistickou sezonu, nemuseli jsme spěchat a dostalo se nám velmi podrobného výkladu a také odpovědí na naše zvídavé otázky. Nevynechali jsme ani tajemnou svítící chodbu a legendy o jejím vzniku. Až neuvěřitelně znělo, že ještě v 80. letech minulého století bylo podzemí volně přístupné a bylo cílem dobrodruhů, ale také nekalých živlů. Dnes už je dokonale zakonzervované a nabízí nevšední prohlídku.
Po obědě jsme se prošli po jihlavských hradbách s lektorkou z jihlavského Muzea Vysočiny. Tři kilometry dlouhý okruh byl pro mnohé překvapením, neboť část hradebního parkánu je otevřena relativně krátkou dobu. Navíc některá zákoutí, jako Minoritské náměstí, někteří z výletníků navštívili poprvé v životě. Samozřejmě i zde nechyběl hodinový zasvěcený výklad plný zajímavostí z dějin Jihlavy.
Zlatým hřebem celého výletu pak byla návštěva kostela svatého Jakuba Většího. Trojlodní gotický chrám je jednou z dominant Jihlavy a od 90. let minulého století lze vystoupat na jeho věž, která poskytuje skvělý výhled na Jihlavu. Skutečným pokladem kostela jsou však téměř pět století staré historické krovy jeho střechy. Ty se nedávno dočkaly rekonstrukce za bezmála 30 milionů korun. Při opravě tesaři použili 120 kubíků nového dřeva a pokrývači umístili na střechu 82 tisíc bobrovek, které přibili 164 tisíci měděnými hřeby. Prostor pod střechou nás všechny zaskočil svou rozlehlostí a také tím, jak dokonale jej původní mistři vybudovali a naši současníci opravili. Na místě zůstaly historické trámy a bylo vyměněno jen to, co bylo úplně zničeno. Novotou zářící povrch střechy jsme pak obdivovali z ochozu věže.
Nakonec jsme se shodli, že výlet naplnil naše představy a poznali jsme Jihlavu jinak, než jak ji vidíme při každodenním shonu. Proto jsme se rozhodli, že na cestu v podobném duchu vyrazíme i příští rok. Cílem by mohl být třeba Havlíčkův Brod nebo Žďár nad Sázavou.