Synagoga
Rozvoj obchodu a řemesel v Polné, zejména soukenictví, kloboučnictví, řeznictví, a rovněž do roku 1750 používaná frekventovaná obchodní trasa z Moravy do Cech vedoucí přes Polnou, přivedly na českomoravské pomezí první židovské usedlíky. V městských knihách jsou Židé v Polné připomínáni již od poloviny 16. století. Jejich původní osídlení na okraji Polné v místě zvaném Pod Kalvárií trvalo do roku 1682. V tomto roce jim vrchnost povolila vystavět si vlastní židovské město - uzavřenou čtvrť se dvěma branami. Modlitebna - synagoga - byla postavena o dva roky později, v roce 1684. Původní podobu stavby sice neznáme, ale víme, že na rozdíl od šestnácti dřevěných domků v ghettu byla z větší části zděná a v prvních letech stála odděleně. Původní stavitel, jehož bohužel neznáme, dal synagoze obdélníkový tvar. Na východní straně podepřel její základy silným, oblým vystužením. Hlavní sál měl rozměr 750x1280 cm.
Jak se židovské město rozrůstalo (v roce 1727 - 52 rodin a 305 obyvatel, koncem 18. století - kolem 80 židovských rodin, 1830 - 128 rodin a 770 příslušníků židovské obce, což bylo 12 % z celkové populace města Polná), měnil a rozrůstal se i boží stánek. Většinou se tak stalo přestavbou po velkých požárech, které židovské město postihly v letech 1712, 1734, 1740, 1823 a 1863 a kdy vždy vyhořelo celé židovské město. Obytné domy a synagoga musely být znovu vystavěny.
Dostavbou jednoho patra sousedního domu v roce 1717 vznikl vedle synagogy obecní dům a zároveň sídlo rabína. Z původního barokního vzhledu synagogy se zachovala čtyři typicky protáhlá okna s lomeným obloukem a fragment výmalby, odkrytý při rekonstrukci v roce 1998. V zadní části byla vystavěna galerie s šesti dřevěnými sloupy. Počátkem 19. století zde byly dřevěné stolice pro 80 žen. V hlavním sále bylo v té době 118 míst pro muže a každé místo mělo svého konkrétního majitele. Do mužské části se vcházelo z ulice a podélné chodby, na ženskou galerii byl zvláštní vchod.
Ve II. polovině 19. století se řada židovských rodin z Polné vystěhovala; pokles počtu obyvatel zaznamenalo židovské město také v období tzv. hilsneriády (1899-1901). Následkem dalšího úpadku ghetta odešel v roce 1921 poslední rabín a na mimořádné bohoslužby pro 60 souvěrců pak dojížděl církevní hodnostář z Kolína. Jako svatostánek synagoga sloužila do počátku 40. let 20. století.
V  období protektorátu byli Židé z Polné odvlečeni do koncentračních táborů. Synagoga sloužila německým úřadům jako sklad nacisty zabaveného nábytku. Cenné církevní předměty a vybavení interiéru synagogy bylo převezeno do Prahy, kde mělo být zřízeno „Muzeum vyhynulé rasy". Ze tří polenských židovských občanů, kteří přežili holocaust se do Polné nevrátil ani jeden.
V roce 1951 budovu synagogy koupila církev čs. husitská, ale bohoslužby zde nekonala. Z rozhodnutí komunistických úřadů musela budovu pronajmout jako skladiště. Stavba chátrala. V roce 1968 se probořil strop a rok poté se zřítila střecha. Obvodové zdivo synagogy pak sloužilo až do konce 80. let pro ukládání dřevěného paliva a nepotřebných krámů okolo bydlících rodin. Chystané demolici zabránily společenské změny po listopadu 1989. V lednu roku 1990 založený Klub Za historickou Polnou inicioval záchranu synagogy. Členové klubu vyklidili suť a nálety a přesvědčili nové vedení obce o zachování památky. Obvodové zdi byly v horních částech dozděny a celý objekt byl provizorně zastřešen.
V roce 1994 schválilo městské zastupitelstvo v Polné návrh polenského radního MUDr. Pavla Zemana o navrácení synagogy a rabínského domu do majetku Federace židovských obcí v Praze. Na schůzce s představiteli Federace v Praze byla dohodnuta rekonstrukce objektu synagogy a její následné využití pro regionální židovské muzeum. Rekonstrukce proběhla v letech 1996-2000 za finanční spoluúčasti města Polná nákladem 3,5 miliónů korun. Obnovená synagoga, v níž bylo zřízeno Regionální židovské muzeum, byla zpřístupněna veřejnosti v září roku 2000. Expozice Příběh Leopolda Hilsnera a Historie Židů v Polné shlédlo v měsících září a říjnu roku 2000 téměř 3000 návštěvníků. Početné zástupy turistů navštívili památku s expozicemi i v následujících letech.
V hlavní turistické sezóně je Regionální židovské muzeum v Polné otevřeno od května do konce září kromě pondělí a soboty každý den a má stálého průvodce.
(Text © Jan Prchal)

Kostel svaté Kateřiny
Kostel sv. Kateřiny byl postaven v polovině 14. století na místě zvaném Strážný vrch jižně od města. Původně pravděpodobně sloužil jako kaple pro bohoslužby obyvatel sousedícího hradu. U kostela byl zřízen hřbitov; to nám dokládají písemné zmínky z počátku 15. století. Hřbitovní zeď byla postavena vletech 1592 a 1593. Na hřbitově byli pochováváni zejména obyvatelé hradu a podhradí, později obyvatelé čtvrti Kateřinov, která byla po dlouhou dobu vedena jako samostatná obec. Zachovaly se také zprávy o kostnici. Ve svahu pod původním hřbitovem směrem k rybníku Peklo byl koncem 16. století zřízen menší hřbitov pro nepokřtěné děti, lidi jiné víry a sebevrahy.
Na hřbitově se dochovala celá řada cenných náhrobků. Ještě nedávno byly železné kříže - často umělecky zdobené výrobky železářů a kovářů z Ranska a okolních hutí - necitelně likvidovány. Některé z nich jsou zde nyní úmyslně ponechány. Zaujmou zejména náhrobky významných osobností (Bedřich Neubauer - muzejník, Břetislav Rérych - zakladatel polenského muzea a regionální historik, Karel Varhánek - významný podnikatel a mecenáš města, MUDr. František Záborský -významný lékař...).
Ve svahu při kostele žili v 17. a 18. století podle pověstí poustevníci, kteří se mj. starali o nemocné cholerou a morem. V poustevně později přebýval hrobař, prakticky až do roku 1886, kdy byla zbořena. V roce 1874 byl Kateřinský kopec osázen jehličnany. Kostel sv. Kateřiny včetně hřbitova je po hradu druhou nejstarší dochovanou památkou v Polné.

 

Symbolický hrob Anežky Hrůzové
Na tomto místě byla dne 1. dubna 1899 nalezena zavražděná devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová z nedaleké Věžničky. Vražda byla označena davem a dobovým tiskem za „rituální" (mrtvá měla na krku velkou řeznou ránu a lékařská zpráva „potvrdila" velký úbytek krve). Z činu byl obviněn místní židovský mladík Leopold Hilsner a v tisku byla rozpoutána nevídaná antisemitská kampaň. Vývoj událostí (mediální tlak na veřejné mínění, nešťastný souběh náhod, řada pochybných svědectví) vyzněl v Hilsnerův neprospěch. V procesu, konaném v Kutné Hoře, byl porotou shledán vinným a 16. září 1899 odsouzen k trestu smrti. Průběh vyšet­řování a verdikt justice zpochybnil v tisku profesor Tomáš Garrigue Masaryk a po vleklé otevřené polemice kasační soud ve Vídni nařídil nový proces. Krajský soud v Písku však Hilsnera 14. listopadu 1900 znovu odsoudil na šibenici. Nejvyšší rozsudek změnil na doživotí až císař František Josef I. Hilsner byl propuštěn s podlomeným zdravím na amnestii 24. března 1918.
Justiční omyl byl v průběhu více jak 100 let předmětem zájmu mnoha historiků, novinářů a filmařů. Byly napsány stovky článků, studií a vydána řada publikací. V regionálním židovském muzeu v Polné je stálá expozice Případ Leopolda Hilsnera. Hlavní protagonisté Leopold Hilsner i zavražděná Anežka Hrůzová se stali obětí krutého osudu a jejich tragický dodnes neobjasněný příběh je ve světě známý i v současnosti.

Rybník Peklo
Rybník Peklo - největší vodní plocha na Polensku - vznikl v letech 1479 až 1482. Byl vybudován na soutoku Jamenského a Zhořského potoka, má rozlohu 16 ha a je dlouhý bezmála 1 km. Zakladatelem Pekla byl syn českého krále Jiříka z Poděbrad, tehdejší majitel hradu, města a panství Polná-Přibyslav -Viktorin z Kunštátu. Rybník sloužil pro chov ryb, k užitku obyvatel, ale plnil i obrannou funkci; jeho vody obepínaly hrad a strážný vrch Kateřinov ze dvou stran a plnily i hradní příkopy. Po hrázi rybníka vedla od pradávna důležitá komunikace z Čech na Moravu - tzv. Uherská obchodní cesta (odbočkou také silnice z Polné do sousední Jihlavy). V roce 1926 koupilo rybník Peklo od správy ditrichštejnského panství město Polná. V zimních měsících byl rybník využíván pro tzv. „ledování" místními pivovary a obchodníky s potravinami.
Na hrázi Pekla byly vysazovány javory. Úzký most na hrázi byl v roce 1862 rozšířen pro dva povozy. V roce 1896 otevřel obchodník Augustin Vítek na břehu Pekla, v místě za lihovarem, plovárnu s kuželníkem, hřištěm, půjčovnou loděk, kabinami a bufetem. V průběhu 20. století bylo Peklo stále více využíváno pro sport a rekreaci. Pod hlavičkou TJ Sokol Polná se zde před II. světovou válkou konaly několikrát plavecké závody, v 60. letech byl rybník dvakrát dějištěm mistrovství republiky motorových kluzáků za mezinárodní účasti.
Jako koupaliště byl rybník využíván do sedmdesátých let 20. století. Postupně však byl zanášen splavenou zeminou a z důvodu nedostatečné kanalizace i splašky z přilehlých domů. Poté byl využíván pro sportovní rybaření. V letech 2005 a 2006 byl nákladně odbahněn, podél obydleného severozápadním břehu byla vybudována nová kanalizace. Dne 15. července 2006 byl v místě „Pod Novákova" za účasti 3500 občanů slavnostně otevřen Rekreační a sportovní areál u rybníka Peklo.
Nevábný název „Peklo" dostal rybník pravděpodobně podle tehdy nevzhledného, ponurého a mokřinatého místa pod hradem, kde se oba potoky - Jamenský a Zhořský - stékaly s dalším Ochozským potokem. Taková místa považovali Slované za posvátná; údajně zde zpopelňovali nebožtíky a obřadní prostor nazývali „peklem". Kpolenskému Peklu se váže několik pověstí, z nichž nejznámější je O direktoru Khautzovi, která byla v roce 2004 vybrána Jaromírem Štětinou pro televizní seriál Putování za českými čerty.
Oblíbenou a vyhledávanou se stala vycházková cesta okolo Pekla, vedoucí z větší části lesem Březina. Trasa byla v roce 2006 členy místní organizace Klubu českých turistů a Klubu Za historickou Polnou rozšířena a upravena; po tragicky zemřelém předsedovi KČT Polná dostala název Naučná stezka Josefa Klementa.
Historické snímky Pekla archivuje Klub Za historickou Polnou, současné fotografie, pořizované od roku 2004 jsou v archivu Fotoklubu Polná.

Kleštěr
Kleštěr je název části prastaré zemské cesty vedoucí z Moravy do Čech přes Polnou. Název vznikl pravděpodobně z původního německého slova „Klosteur" (zárožné). Z této kdysi důležité komunikace se dochoval asi 150 m dlouhý hluboký úvoz s výrazným výtesem ve skále. Podstatná část úvozu, navazující na silnici do Věznice a Havlíčkova Brodu, byla v polovině 60. let minulého století necitlivě zavezena.
Kleštěr pravděpodobně souvisel s nejstarší trasou Ha-berské stazky, později byl součástí Uherské obchodní cesty. Touto komunikací byla také hnána početná stáda dobytka na výhodné trhy do Čech. Úzký výtes ve skále umožnil tzv. „mýtnému" spočítat počet kusů skotu ve stádě a stanovit tak příslušný poplatek za přepravu dobytka přes město. Kleštěr tedy s největší pravděpodobností představuje prastaré celniště.
Význam historické komunikace dokládá několik archeologických nálezů. Předně je to soubor bronzových alexandrijských mincí ze 3. století n.L, objevený ve II. polovině 19. století na Horním městě, dále kamenný byzantský křížek, nalezený přímo v Kleštěru, a římská mince, nalezená na zahrádce v těsném sousedství gotické Dolní brány. Regionální historik Břetislav Rérych (1872-1936) připomíná, že staré hradiště a osada Polmna (Polná) byly původně založeny na obranu této obchodní stezky.
Jako naprosto výjimečný útvar ve střední Evropě byl Kleštěr v roce 1998 prohlášen Ministerstvem kultury ČR národní kulturní památkou.

 

Židovský hřbitov
Pohřebiště polenských Židů je umístěno na Dolním městě - Pod Kalvárií, kde bylo až do II. poloviny 17. století původní sídliště několika židovských rodin.
K založení hřbitova došlo pravděpodobně počátkem 16. století. Hřbitov, který byl několikrát rozšířen, obtéká říčka Slapanka. Původně kamenná zeď byla několikrát prodloužena a opravována (naposledy v 90. letech minu-lého století). V severovýchodní části došlo ke zřícení zdiva následkem podmáčení a půdní eroze. U vchodu ve vnitřní části hřbitova stála do 70. let 20. století márnice. Nový vchod dalo postavit v roce 1995 město Polná, kova-nou mříž zhotovil umělecký kovář Erwin Habermann z Jihlavy. Ve zdi průjezdu je zazděna kamenná deska s nápisem: „Zřízeno 5647-1887 Židovskou náboženskou obcí a Židovským pohřebním bratrstvem Polná".
V prostoru pohřebiště se nachází ve 32 nepravidelných řadách přibližně 900 barokních, klasicistních i novodo­bých náhrobků, z nichž mnohé mají historickou i umělec­kou hodnotu. Novodobé pomníky jsou rozmístěny v jižní části hřbitova, naopak v severní části se nacházejí spíše historicky nejstarší náhrobky s hebrejskými nápisy. Od poloviny 20. století hřbitov zarůstal, mnohé pomníky byly půdní erozí i necitlivou rukou člověka vyvráceny a pova-leny. Od roku 1988 o hřbitov pečuje skupina mladých nadšenců (později Spolek přátel na ochranu židovských památek v Polné). Náhrobky jsou postupně opravovány a umísťovány na původní místo do svislé polohy. Hřbitov je majetkem Židovské náboženské obce v Praze.